Sem vložte podnadpis

Pak jsme zavolali. Zarezervovali jsme si chlapečka. Do porodu zbývalo asi 14 dní a celou tuto dobu jsme vymýšleli vhodné jméno pro našeho nového člena rodiny, který se měl stát naším přítelem a ochráncem. Vybrali jsme jméno Garbo. Když jsme ho při první návštěvě asi ve 4 týdnech viděli, bylo naprosto jasné, že jsme tomuto plemeni naprosto propadli. Všechno jsme doma museli připravit... vybudovat kotec, postavit krásnou velkou zateplenou boudu, spravit ploty. Nakoupili jsme misky, vodítka, obojky a samozřejmě spoustu psích hraček. Jak jsme později zjistili, skoro nic z toho nebylo tak důležité, jak se nám tehdy zdálo. 


Do té doby by nás nikdy nenapadlo, že se budeme účastnit i výstav psů. Jednou jsme to zkusili a uspěli jsme. Podruhé taky, potřetí, podesáté.... Najednou z toho byl výstavní maraton a my jezdili i mimo republiku a splnili několik šampionátů.

Za pár měsíců Garbo pořádně vyrostl a my se rozhodli mu pořídit malou čuvačí slečnu. Přišla Mia. Rošťanda, která byla pořádně drzá, ale zároveň učenlivá a poslušná. Garbo ji samozřejmě naučil všechny lumpárny, ale také jí ukázal mantinely. Stal se jejím učitelem a ochráncem na celý život. Od té doby už bylo naprosto jasné, že čuvač bude s námi do konce našich dnů.

Než jsme se rozhodli pořídit si slovenského čuvače, museli jsme si toho hodně přečíst a nastudovat. Ale ani všechny knížky a články světa nás nemohly připravit na to, co nás čekalo. Než jsme zvedli telefon a zavolali do první chovatelské stanice slovenských čuvačů, která právě očekávala štěňátka, hodně jsme probírali všechna pro a proti, protože ani jeden z nás neměl zkušenosti s tímto plemenem. Manžel měl sice jako dítě čuvačku doma, ale to už je tak strašně dávno.....


Dnem, kdy jsme si tu malou bílou chlupatou kuličku plnou života a s neutuchající touhou poznávat všechno kolem sebe, dovezli domů, se nám otočil život naruby. Najednou se všechno točilo jen kolem Garbíka. Začali jsme ho cvičit a trávili všechny volné chvíle společně. Z každého jeho pokroku jsme měli upřímnou radost. Stali se z nás nerozluční přátelé a parťáci do nepohody.Díky němu jsme poznali spoustu nových přátel z řad majitelů a chovatelů slovenských čuvačů a doslova hltali každou jejich zkušenost a informaci. V paměti nám zůstává spousta nezapomenutelných zážitků.


Oba jsou už dospělí, ale pořád mají tu upřímnou duši dítěte, a my si užíváme každou společnou chvíli. Garbo i Mia se stali plnohodnotnými členy naší rodiny, kteří nás milují bez podmínek, upřímně a z celého svého psího srdíčka, a my si už život bez nich ani nedokážeme představit.